Dnešní děti se narodily v již existující Evropské unii.Tak tomu však nebylo v případě jejich rodičů a starších Evropanů, za jejichž života v uplynulých 50 letech EU teprve postupně vznikala.Jak byste současné evropské mládeži popsal každodenní život v tehdejší hranicemi rozdělené Evropě?
V roce 1957, kdy byla podepsána Římská smlouva, bylo ze současných sedmadvaceti členských států demokratických jen deset – v sedmnácti státech demokracie nevládla.V Evropské unii považujeme za samozřejmost, že máme mír, svobodu a demokracii a že každý občan může žít svobodně, bez diskriminace a netolerance.K zajištění stejných podmínek pro všechny je nezbytné prosperující hospodářství a dostatečné sociální zabezpečení.Pokud však tyto podmínky nejsou splněny, je každodenní život značně odlišný.
Když porovnáme současný život v Evropě s dobou před 50 lety, nevybaví se nám pouze fyzické hranice a s nimi související omezení, ale také omezení svobody projevu, myšlení, tisku a pohybu, nedostatek kvalitních pracovních příležitostí, omezený přístup ke kultuře a vzdělávání.Unie většinu těchto překážek odstranila a dnes mladým lidem nabízí mnohem více příležitostí, než měly k dispozici dřívější generace.
Mladí lidé by měli znát evropskou minulost a měli by si být vědomi přínosu evropské integrace pro budování lepší současnosti, avšak EU musí evropským občanům dokázat, že se umí postavit čelem k výzvám, které přináší současnost.Uplynulých padesát let přineslo Evropě mnoho pozitivních změn, avšak nemůžeme usínat na vavřínech a jen vzpomínat na dobře odvedenou práci.Dnešní svět je plný změn a neustále se objevují nové výzvy.Současná mládež převezme v budoucnosti vedoucí úlohu a bude potřebovat instituce a struktury, aby mohla těmto výzvám čelit.EU je účinným nástrojem k řešení výzev, které v 21. století přináší globalizace, změna klimatu, bezpečnostní hrozby a růst extremismu.
Již padesát let členské státy postupně předávají, ne vždy však ochotně, některé rozhodovací pravomoci Evropské unii.Přitom často dochází k vzniku určitého napětí mezi zastánci „více Evropy“ a „méně Evropy“.Kde vidíte rovnováhu mezi těmito otázkami svrchovanosti v Evropě budoucnosti?
Když mluvíme o svrchovanosti, musíme rozlišovat formální svrchovanost od skutečné.Ať už se nám to líbí nebo ne, formální svrchovanost členských států je iluzí v mnoha oblastech, jako jsou kapitálové trhy, boj proti terorismu a organizovanému zločinu a ochrana spotřebitele, které jsou již díky své povaze nadnárodní, globální záležitostí.V těchto globálních oblastech nemají jednotlivé země prostředky k účinnému prosazování svých formálních pravomocí.
Dokonce i Německo, země EU s největším počtem obyvatel, představuje pouze 1,3 % celosvětové populace.A HDP Francie je nižší než objem peněz, které jsou předmětem obchodu na finančních trzích za jediný den.
V této souvislosti je postoupení určité části formální národní svrchovanosti ve prospěch sdílení moci na úrovni EU a získání skutečné svrchovanosti nejúčinnějším nástrojem na ochranu evropských občanů a spotřebitelů.V takových případech často nejde o vzdání se svrchovanosti, ale spíše o spolupráci s ostatními na získání účinné svrchovanosti pro nás všechny.
V tomto ohledu je euro vynikajícím příkladem toho, že společně lze dokázat více.Zkušenosti jasně dokazují, že euro chrání před prudkými výkyvy na finančních trzích a že díky němu je eurozóna odolnější vůči vnějším otřesům.V nedávné minulosti byly národní měny zranitelné a spekulace přinesly mnoha občanům bídu a nezaměstnanost.S přijetím jednotné měny se členské státy eurozóny vzdaly části svého vlivu, avšak získaly řadu výhod.Zřejmými příklady jsou makroekonomická stabilita a nízké a stabilní úrokové sazby, které podporují dlouhodobý hospodářský růst.
(úryvek z rozhovoru zveřejněného ve zpravodaji European Economy News
)
